Když se tak zavzpomínám, je to vlastně již několik měsíců, co jsem v září 2015 poněkud neplánovaně opustil Českou republiku a začal studovat na University of Glasgow. Ještě předtím jsme však se Šáfou a Cvrčkem převedli další generaci vlčat do skautského oddílu a podařilo se nám také uskutečnit – dnes již můžeme říct – úspěšný nábor nových členů jako náhrady za ně. Kromě toho se nám postupně podařilo stabilizovat vedení oddílu, takže dnes máme ve vedení hned několik mladých lidí, kromě zodpovědného vedoucího Cvrčka také Semínka, Josku a Míšu s Věrou. Všechny důležité body tedy vyřešeny, ačkoli stále je na čem pracovat. A to například na našich webových stránkách, které se i tímto příspěvkem pokusím v nejbližší době trochu oživit.
Avšak zpátky k mému hlavnímu tématu, kterým má být pozdravení ze skotského Glasgow, kde se v současné době nacházím. Glasgow je historické hlavní město Skotska (nyní Edinburg) a třetím největším městem Velké Británie. V minulosti tu žilo až 1,1 milionu obyvatel, ale tento počet v souvislosti s úpadkem průmyslové výroby na konci minulého století klesl až na současných cca 550 000 lidí. Právě proto se Glasgow potýká s mnoha problémy, za které je kromě typicky skotsky deštivého počasí možné považovat také rekonstrukci historické (a velmi často také nekvalitní) zástavby nebo problémy s dopravou. Při procházce po Glasgow člověk brzy zpozoruje dynamický stavební rozvoj koncentrovaný zejména do centra města, ale také heslo: „People Make Glasgow“, tedy lidé dělají Glasgow. Právě tato slova velmi dobře vystihují snahu současného vedení města dát dříve průmyslovému velkoměstu lidskou tvář a vytvořit z něj pohodlné místo k žití. Podle mého názoru se to zejména v některých částech Glasgow podařilo velmi dobře a já se tu cítím velmi příjemně. Obzvláště v centru města je velmi živo a na ulicích mnohdy až do časných ranních hodin hrají muzikanti. Ne nadarmo se Glasgow přezdívá město hudby.
Včera jsem měl možnost poznat Glasgow z jeho další stránky, když mě můj skotský kamarád pozval na finále jednoho ze skotských fotbalových pohárů. Ačkoli se nejednalo o kluby z Glasgow, sešlo se na stadionu skoro 40 000 diváků a atmosféra byla opravdu velmi bujará. Můžu říct, že celé Skotsko fotbalem žije a jako ilustraci můžu použít právě jeden z klubů, zvaný „Ross County F.C.“, proti kterému hrál náš klub „Hibernian Edinburgh“. I když se v případě Ross County jedná o relativně malé město ve skotské vysočině (Highlands), ve kterém bydlí pouze 6 000 lidí, zápasy tohoto klubu každý týden navštěvuje až 3 000 fanoušků a na včerejší finále přijelo pravděpodobně více než 10 000 podporovatelů. V příštích dnech Glasgow (fotbalové hlavní město Skotska) zažije hned několik dalších významných utkání, které proti sobě přivedou mimo jiné i hlavní rivaly „Celtics Glasgow“ a „Glasgow Rangers“, které vzájemně pojí dlouhá historie soupeření, které se vztahuje nejen k fotbalu, ale také náboženství a politice. V příštích dnech bude v Glasgow veselo, a to nejen díky dnu sv. Patrika, ale také proto, že – jak říkají Skotové – při takovém zápasu se může stát opravdu cokoli. Jak je tedy patrné, Glasgow má mnoho tváří a mnoho podob, které i po několika měsících stále poznávám a rád objevuji.
Tolik k pozdravení ze Skotska s některými detaily z mého života tady a brzy na viděnou. Říkám brzy, protože se již 27. března vracím na několik dní zpátky do České republiky, takže věřím, že se buď na schůzce 1. dubna po velikonočních prázdninách, nebo s některými na skautském country bále 2. dubna uvidíme.
Lovu zdar!
Paulie
